První prosincový víkend patřil v  maďarském Dunaújvárosi hráčům ledního hokeje U10 – 4. tříd. Pořádal se tady superturnaj – turnaj 20 týmů této kategorie z  několika zemí, který měl nálepku AAA – nejvyšší kvality soupeřů. Hráči děčínského klubu dostali možnost se tohoto hokejového karnevalu také zúčastnit a poprat se se špičkovými evropskými kluby.

 

Za 3 dny odehráli děčínští medvědi celkem 10 utkání, která byla v  mnoha ohledech velmi vyčerpávající a kvalitní. Celý příběh začal odjezdem ve čtvrtek v  5:15 z  Děčína. Cesta ubíhala poměrně dobře, vyvarovali jsme se kolon, jen jsme si mysleli, že nám někdo ukradl řidiče na česko – slovenských hranicích, když poměrně dlouho vyřizoval papíry. Nakonec jsme pohodlně pokračovali dále, dojeli do místa určení, rozvěsili výstroje, ubytovali se na hotelu, připravili taktiku a šli spát.

 

Páteční den začal vydatnou snídaní a chystáním se na slovenský celek Ružinov Bratislava. Po klasickém výkonu prvního utkání jsme nakonec vybojovali vítězství 7:3. Věděli jsme, že chceme-li na tomto turnaji uspět, bude potřeba výkon pozvednout o hladinu výše. Ve druhém utkání jsme změřili síly s  maďarským Vassas Budapešť, se kterým jsme se potkali v  minulých letech a tak jsme věděli, co nás asi čeká. Bruslivý tým s  dobrými herními dovednostmi, který bylo třeba dostávat rychle do časoprostorového tlaku. To se nám dařilo, chlapci již hráli ve větší pohodě a tak se postupně začalo skóre utkání posouvat výrazně na naši stranu. Konečný výsledek 10:4 znamenal další body do tabulky, která se začala již postupně formovat. Cílem dne bylo zvítězit i v  následujících 2 utkáních, která nás ještě čekala, pro získání lepší výchozí pozice do finálové skupiny. Ve třetím utkání jsme si brousili zuby na rumunský tým Brasov, který se pyšnil zřejmě největším brankářem této kategorie. Od začátku však naši hráči předváděli rychlý a kombinační hokej, kdy spousta branek padala do odkryté klece, kam se již brankář nestačil přesunout. I soupeř několikrát zazlobil a prověřil připravenost našich brankářů. Konečný výsledek 12:5 však hrál do karet nám a tak jsme si mohli říci, že již ve finálové skupině budeme, teď šlo jen o to, jak. O tom mělo rozhodnout poslední utkání tohoto dne s akademií Székesfehérváru. Celek slušně bruslící s  řadou hokejových kouzelníků se nám však dařilo medvědí silou přetlačit v  osobních soubojích, ze kterých pak plynuly rychlé protiútoky a spousta krásných branek. Hlavně ve druhé polovině utkání se nám podařilo soupeře doslova gólově zlomit a tak jsme po výsledku 14:4 prošli základní skupinou bez ztráty kytičky a mohli již vyhlížet soupeře pro další den.

 

Druhý den jsme si mohli přispat, což všichni přivítali s  úsměvem a o to kvalitněji jsme se mohli nachystat na dnešní soupeře. V  prvním utkání jím byla HOBA Bratislava. Celek, který v  minulých letech již 3x tento superturnaj vyhrál, a který letos poslal ve skupině smrti favorizovaný Nový Jičín do skupiny o 9. – 16. místo. Měli jsme se tedy na co těšit. Do utkání jsme vstoupili bez bázně a hany a v  první polovině se přetahovali o výsledek. Stále to bylo o gól a byl předváděn od obou družstev hokej vysoké kvality a všech sportovních parametrů. Ve druhé polovině se nám dařilo držet soupeře dále od naší branky a naopak v  koncovce jsme si drželi nastavený standard. Po druhé polovině jsme soupeři odskočili, zvítězili 9:4 a připsali si body do finálové tabulky o 1. – 8. místo. V  dalším utkání na nás čekal soupeř ještě kvalitnější a to český celek z  Uničova. Jednoduše řečeno, byla to reklama na hokej. Rychlé bruslení, krásné kombinace a pohotová střelba, to vše utkání mělo a z  něho jsme odešli jako Ti šťastnější, vzhledem k  tomu, že jsme si v  první polovině vytvořili 3 brankový náskok, který se nám dařilo ve druhé polovině udržet. Konečné skóre 8:5 potěšilo nejednoho děčínského fanouška v  hledišti, který opět provázel celý turnaj nespoutanou atmosférou v  dobách dobrých i zlých. Nutno podotknout, že takový repertoár a hudební ancábl nikdo jiný v  ochozech neměl. Za tuto podporu patří všem rodičům velké díky. Pomalu se schylovalo k  utkání pravdy. Dalším soupeřem bylo UTE Budapešť. Jedná se o klub, jehož základna je pro nás nepředstavitelná a údajně vybíral na turnaj 10 ze 120 hráčů. Všechno velcí, narostlí chlapci se střelou golfem z  poloviny hřiště. I přes to, že jsme se snažili na jejich styl hokeje naše svěřence připravit, zřejmě zafungoval onen první dojem a než jsme se nadáli, bylo po prvním poločase téměř o výsledku rozhodnuto. 2:7 svítilo na tabuli, avšak medvěd z  Děčína se jen tak lehce nevzdává. Cíl byl jasný, odmazávat jeden gól za druhým až do doby, než zazní poslední siréna. Jak se řeklo, tak bylo. Ze stavu 2:7 se postupně v  průběhu druhé půle stalo 7:8. V  poslední vteřině faul hráčů soupeře a nařízeno trestné střílení. Děčínský hráč se rozjel, vystřelil, brankář provedl zákrok, avšak puk se odrazil do vzduchu a padl za brankáře, po dopadu ještě chvilku pokračoval…avšak nejsme v  americkém filmu s  happyendem a tak se zastavil těsně před brankovou čarou. První prohra našeho celku byla na světě, nutno podotknouti, že s  hlavou vztyčenou a po velmi solidním výkonu ve druhé části, kdy si hráči vyzkoušeli, jaké to je hrát proti výrazně větším, výrazně silnějším a zjistili, že i to se dá. Z  tohoto pohledu velmi přínosné utkání. Emoce však dostaly volný průběh a hráči se neubránili prvním slzám. Poslední utkání tohoto dne se hrálo již ve večerním čase a to se na výkonu také trochu projevilo. Vyzvali jsme celek slovenské Nitry, kdy padlo hodně branek na obě strany, avšak se šťastnějším koncem na naší straně. Po vítězství 11:7 jsme tak měli na turnaji stejnou statistiku jako Chomutov A. Celkem zatím neporaženým zůstávali pouze Oceláři z  Třince. Po rychlé večeři a uložení ke spánku tak měl každý o čem přemýšlet. Poslední den před námi a 2 nejtěžší soupeři v  něm. Jak to asi může dopadnout?

 

Po budíčku a snídani v  posledním dni turnaje jsme již všichni přemýšleli nad tím, jak nastoupit na Třinec, abychom mu zkomplikovali cestu za pohárem. Na všech hráčích bylo vidět odhodlání a touha po vítězství. Bojový pokřik, rozbruslení a jde se na to. Nutno říci, že do této doby patřili třinečtí brankáři k  pozoruhodnému úkazu toho turnaje. To co dokázali chytit a nepustit za svá záda udivovalo všechny přítomné diváky. Vstup do utkání byl raketový. Rychlost předváděného hokeje předčila všechna očekávání, a co bylo důležité, dařilo se nám eliminovat rychlé protiútoky soupeře výborným napadáním a přístupem. Když už se něco nepovedlo, stáli v  brance naši brankáři a včas zakročili. Naopak soupeř nebyl připraven na naše kombinace a to co předváděli naši hráči, bralo v  ochozech dech nejen děčínským fanouškům. Jedna kombinace za druhou znamenala góly do prázdné branky a po půli vedení 4:2. Euforie, nadšení, radost, tak by se dalo definovat to, co hráči prožívali. Hlavně se teď nebát a hrát dál. A to také nastalo. Další branky do sítě soupeře a jejich postupné odpadávání. V  danou chvíli už byl na ledě jen jeden tým – HC Děčín. Konečné vítězství v  poměru 10:3 nad dosud neporaženým Třincem nečekal ani ten největší optimista. Po zápase jsme věděli, že s  tímhle výkonem můžeme porazit i Chomutov A. To by znamenalo konečné 1. místo. Při prohře posun na 3. místo. V  sázce bylo hodně. Příprava na utkání stejná, nic se nezměnilo, ale jak dokáže být sportovní Bůh jednou milostivý, tak za chvilku dokáže být opět velmi krutý. Po vhození úvodního buly jsme vydrželi s  Chomutovem několik minut držet vyrovnaný stav. Poté jsme inkasovali v  jednom střídání 3 slepené branky a za stavu 5:1 už Chomutov jen kontroloval utkání a nás téměř k  ničemu nepustil. Hráči byli zlomeni, a ač se snažili alespoň o korekturu stavu, nic se nedařilo. Konečný stav 3:19 byl tak zřejmě jediným černým puntíkem na celém turnaji, ve kterém měli hráči našeho klubu možnost zažít vše, co na turnaji zažít můžete. Závěrečný ceremoniál a vyhlášení bylo již jen zlatou tečkou za jinak bronzovým turnajem, ve kterém se prokázalo, že i v  malém klubu ze severu Čech mohou vyrůstat velcí hokejisté. 

 

HC Děčín reprezentovali:

Veronika Ortová, Petr Krátký (brankáři), Dominik Krajdl, Kevin Kváš, David Bozseník, Jan Zelenka, Stanislav Sanejstr, Tomáš Novotný, Šimon Šejc, Jonáš Vaníček, Šimon Postl, Adam Svoboda, Ondřej Koloušek, Dominik Sedláček